Tak i já bych se chtěla podělit s tím, jak jsem k broukovi přišla.
Brouk byl moje láska už od základní školy, kdy v něm jezdila jedna hrdinka ze seriálu Melroce Place, láska na první pohled. Pak přišel film Pravá blondýna a já si jako pravá blondýna řekla, že ten musí být můj. Rok se s rokem sešel a já se ve 20ti konečně rozhoupala si udělat řidičák a vybrat si auto. Vzhledem k tomu, že jsem byla řidičský začátečník a bydlím v Praze, takže jezdím dkoro výhradně jen po městě, padla moje volba na smarta. Objela jsem pár autobazarů a byla jsem hodně zklamaná. Moje myšlenky byly pořád u toho kulaťučkéno, tlusťoučkého chrobáčika. Po několika probděných nocích bylo rozhodnuto, koupíme brouka. Výběr byl složitý, jak řekl můj přítel,když vybíral své auto on, ''někdy se na nějaký jedeš podívat a cestou zpět děkuješ bohu, že jsi utratil pouze tisícovku za benzín a nemusíš ho mít''. Jeden brouk, kterýho jsem viděla ,vevnitř smrděl zvratkama

FUJ!
Ale nakonec se zadařilo a pořídila jsem černýho broučka,kterému doma říkáme pindík, nebo pinďour.